Tahle série rozhovorů je o múzách, které tvoří Cosmic Kids společně s námi. Inspirují nás nejen při focení, když na sebe obléknou naše outfity, ale komplexně. V životním stylu, v rozhodování, v mindsetu. Díky za všechny, které jsem díky Cosmic Kids potkala a za to, jak vnímáte sebe a svět.
1) Ahoj Anko, small talk bychom měly, takže co je tvojí největší životní vášní?
Ahoj, na životě mě nejvíc baví to, že je pořád co nového objevovat. Mám ráda ty momenty, kdy člověku něco docvakne, baví mě zkoumat u věcí různé perspektivy.
A je super, že tahle vášeň mi umožňuje vzít si z každé věci co dělám něco pozitivního, protože když člověk pozoruje svět kolem sebe, tak ho prostě můžou fascinovat i ty nejmenší detaily.
2) Hodnoty a vlastnosti, kterých si na sobě vážíš a zároveň oceňuješ u ostatních lidí.
Na sobě si vážím zodpovědnosti a u ostatních obdivuji, když drží slovo, jsou pracovití a budují v sobě solidaritu a nesobeckost.
3) Kdy ses začala zajímat o životní prostředí?
Od mala se zajímám o životní prostředí, ale až v roce 2018 jsem se hlavně skrze média (tehdy vyšel report od IPCC a média o tom psala) dozvěděla, jak špatná klimatická krize vlastně je a co má za následky. A přišlo mi úplně absurdní, že proti tomu neexistuje funkční politika, a že před tím všichni přivíráme oči. Lidé se vlastně chytají popírání změny klimatu jako nějaké naděje, záminky, proč neměnit svůj životní styl. I když to vůbec nedává smysl. Tehdy jsem se chytala všeho možného, co se dalo dělat ke spuštění nějaké veřejné debaty o klimatu, a pak vzniklo Fridays for Future, kam jsem se přidala.
4) A v souvislosti s tím i o udržitelný životní styl?
Udržitelnost s tím šla ruku v ruce. Začala jsem se zajímat o fast fashion, emise z dopravy (což pro mě znamená nejlépe jezdit vlakem, autem jen když musím a létat umírněně – ideálně ne na pár dní, ale fakt delší výlety). Následoval přechod k převážně plant-based stravě (přemýšlím nad tím, odkud se bere jídlo, co jím).
Udržitelný životní styl mě fakt baví, ale zároveň je podle mě důležité, aby si člověk uvědomoval, že individuální změny nestačí úplně. Pořád jde o nastavení systému, jaký tady proti tomu bude politický program a jak zvládneme jako společnost regulovat ty opravdu velké zdroje emisí (energetický sektor).
Ta myšlenka, že každý je zodpovědný za své emise je dobrá v tom, že umožní lidem nahlédnout na situaci jaká je a přiměje je k umírněnosti a větší střídmosti. Spustí v nich nějaký proces, kdy si řeknou: „Ok, máme se teď hodně dobře a asi musíme ustoupit z nároků, jaké máme a žít střídměji, udržitelněji nebo inovovat to, co máme tak, abychom tím podporovali udržitelnost (přechod na cirkulární ekonomiku atd)." Ale rozhodně by to nemělo spouštět greenwashing, kdy si lidé myslí, že kdyby všichni nakupovali bez plastů, tak se vše vyřeší. Na to je ten problém moc komplexní.
5) Myslíš, že v nynější situaci bude stačit změna přístupu pouze na indivuální úrovni?
Myslím, že ne. V takové situaci, ve které se nacházíme si nemyslím, že stačí, aby lidi pouze vyznávali filosofii: "Chovej se tak, jak si myslíš, že by se měli chovat ostatní." Ta změna musí být teď radikálnější a rychlejší a chci k ní přispět právě aktivismem.
Děkuju <3! Kamila
P.S. Chcete se naladit na náš vibe? Předem upozorňujeme, že pokud nemáte rádi rap, teď nebudete poslouchat nic jinýho.