Editorial: Time Machine

Vcházím dovnitř a do nosu mě praští závan nostalgie. Ohlížím se, za mnou nic. Skleněný dveře jsou jediným přirozeným zdrojem světla. Zářivky vydávají zvuky, je to tak strašně typický, v duchu se usměju. Po pravý straně vidím vrátnici, vrátný šilhá na jedno oko. Zdravím ho a on jen pokývá hlavou, jakoby moje přítomnost tady nebyla nic výjimečného. Vzduch mi připadá těžký, skoro až hmatatelný, pohlcuje mě. Vzadu za budkou vrátnice zahlédnu turnikety. Kontroluju vchodové dveře za zády, jsou asi pět metrů ode mě. To není daleko, přemítám. Počítám, kolik mám asi času, než si mě někdo všimne. Možná pár vteřin a pak jim dojde, kdo jsem a že tu nemám, co dělat. Ale on mi řekl, že dnes to zvládnu. Vrátit se zpátky. Vlastně vůbec nevím, jestli na mě čekají.

Dva stoly ve foyer. 15.58. Za dvě minuty nastane ten okamžik a prej je to jednoduchý. Jen se postavit na jeden z těch stolů, zavřít oči a představit si místo, říkal mi. To všudypřítomné ticho je něco, co mi bude u nás chybět. Zavírám oči a ticho je pryč.

Zpoza skleněných dveří vidím proudit lidi. Tramvaje. Praho, už mi tě nikdo neveme. A tebe? Tebe si nechám jenom pro sebe, tak jsi mi to kladl na srdce.

Foto & Edit: David Růžička 

Modelky: Emma Ondrová & Johanka Pošová

Text: Kamila Shíbalová

Styling: Kamila Shíbalová (Cosmic Kids)

Lokace: Drutěva

Big Thanks <3