Doprava nad 1500 korun ZDARMA!

„Kdy jste si poprvé vyzkoušela šaty své matky?“ - Příběh Emy, trans nebinární osoby

 

Příběh Emy

 „Já jsem se od deseti let definovala jako gay cis muž. Přitahovali mě muži, ale přes ty mé vztahy mi docházelo, že jsem nebyla sama sebou. Věnovala jsem se souběžně s tím queer teorii a gender studies. Měla jsem pocit, že musím ve společnosti něco změnit, co se týče queer práv – ať už práv gayů, práv leseb nebo práv trans lidí. Ale musím přiznat, že právům trans lidí jsem nerozuměla. Skrze texty a literaturu, co jsem studovala, jsem znovu začala přemýšlet nad svou identitou. Vlastně ta prvotní myšlenka, že se ta myšlenka týká mě, znamenala úlevu. Proběhl coming out, který probíhá až do současnosti, protože spousta lidí z minulosti se najednou vrací do mého života. A musím říct, že spoustu přátel, co mám celou dobu a prochází tranzicí společně se mnou, mají stále problém pochopit jádro toho, co řeším. Mám ale okolo sebe podporující rodinu, přátele, vyučující, komunitu.“

 

 

Jak probíhá tranzice?

 „Když se člověk rozhodne jít do tranzice, musí si najít sexuologa. Já jsem měla to štěstí, že souběžně s tím, jsem měla velmi dobrého psychologa, který rozumí queer tematice. Sexuolog je ústřední osobou v tranzici, řídí proces, předepisuje hormony. Vlastně to, s čím jsem se tam setkala, byly otázky primárně na tělo a na sexualitu. Je zásadní si uvědomit, že genderová identita jedince se nerovná jeho pohlaví, ani jeho sexualitě. Tyto aspekty mohou být nějakým způsobem provázány, ale nemusí. Abych měla v občanském průkazu uvedeno, že jsem žena, měla bych projít sterilizací (odebrání reprodukčních orgánů za účelem znemožnění reprodukce). Nejen podle EU je nucená sterilizace v souvislosti s úřední změnou genderu nehumánním aktem a je v rozporu s lidskými právy. Já osobně předtím, než jsem dostala hormony, jsem se musela celá svléknout před svým sexuologem, což je samo o sobě velmi ponižující a dle mého názoru to nijak nesouvisí s genderovou identitou.

Genderovou identitu má člověk v hlavě.“

 

Je to tedy v rozporu se stereotypem, který převládá ve společnosti, že genderová identita se nerovná tělesné identitě?

Ano, je. Nějací trans lidé zažívají silný tělesný nesoulad. Někteří ho zažívají méně a jiní téměř vůbec. Každý trans člověk si představuje „tranzici“ jinak, ale lékaři k nám většinou přistupují jako ke strojům, ne jako k individuálním bytostem.

 

Přiblížila bys tedy, co je gender?

Gender je určitý kulturně-politický pojem. Já, osobně, jsem se nikdy necítila dobře, ba jsem se cítila přímo velmi špatně v čistě pánských prostorách – WC, šatny. V mých 17-ti letech jsem odmítala chodit na tělocvik a převlékat se v šatnách. Myslela jsem si, že je to tím, že mě muži přitahují – čili jsem si neuvědomovala rozdíl mezi sexuální orientací a genderem. Dopadlo to tak, že jsem s matkou šla za svým prvním sexuologem (v 17-ti letech) a dostala jsem uvolnění na tělocvik a nemusela jsem tam chodit vůbec. Problém tím ale nebyl z dlouhodobého hlediska vyřešen.

 

 

V jakých prostorách se tedy cítíš sama sebou?

Velký klid, autenticitu a upřímnost pro mě představují ženské prostory, byť sama nerada podporuji striktní dělení lidí jen podle dvou nejčastěji zastoupených pohlaví. Sama o sobě také mluvím jako o nebinární osobě. Nebinární lidi se striktně neidentifikují jako muž ani jako žena.

 

Upřesni mi tedy, jestli jsi spíše trans žena, nebo nebinární osoba?

V České republice neexistuje možnost uvést si pohlaví (X) v občanském průkaze. Mnoho lékařů a dalších lidí nebinární identitu neuznávají a hodně nebinárních lidí nemá prostor, jak svou situaci řešit. Pro mě nebinární identita symbolizuje určitý boj s útlakem, který vytváří pevně dané genderové konstrukty. Sama se cítím lépe v ženské roli, ale určitým škatulkám se chci vyhnout. Sexuolog chce po trans lidech perfektní splňování přesně definované ženské nebo mužské společenské role. Ale sama se zamýšlím nad tím, kdo stanovil, co přesně musí naplňovat muž a co přesně musí naplňovat žena? Z toho tedy vyplývá, že si z uvedených termínů, na které se mě ptáš, nedokážu jeden zvolit.

 

 

Souhlasím s Tebou. Teď bych se ráda posunula směrem k módě, protože to s utvářením identity úzce souvisí. Jaký je tvůj vztah k módě?

Trans člověk samozřejmě s tranzicí často i obměňuje šatník, aby splňoval nebo splňovala společenskou normu, která udává, jak by se měl muž nebo žena oblékat. V obchodech nikde nenajdeme oddělení pro nebinární lidi. Oblečení bývá striktně rozděleno na pánské a dámské, byť je někdy velmi podobné.

 

To je určitě nejčastější praxe, nicméně se můžeme setkat i s výjimkami. Například nově vzniklá spolupráce Fjällräven X Acne Studios, ta je celá unisex. Přijde mi skvělý, že právě v módě existují i takové impulsy, které dovolují se lidem identifikovat tak, jak to cítí.

„To mi přijde skvělé, pro mě je unisex móda super a zajímavá.“

 

 

Je móda zásadní v procesu tranzice?

„Určitě ano, protože oblečení vpouští člověka naší společnosti do prostorů, ve kterých si přeje být. Ale je důležité mít na mysli, že mnoho trans lidí nemá například dostatečnou kapacitu se o módu zajímat či si ji nemůže se z finančních důvodů dovolit.“

 

Tomu rozumím, ale dle mého názoru by se na módu nemělo pohlížet jako na něco luxusního a finančně nedostupného. Ikonické kousky se dají najít právě i v sekáčích, kde často ani neexistuje pánské a dámské oddělení, vše se prodává společně a je na konkrétním zákazníkovi, jaké pohlaví danému kousku oblečení přiřadí. Líbí se Ti takový přístup a fungování?

„Určitě to považuji za prospěšné a z hlediska queer lidí bych to uvítala ve více obchodech. Znám mnoho trans lidí, kteří v sekáčích nakupují a naprosto jim to vyhovuje. My v organizaci Trans*parent, která se právy a zájmy trans a nebinárních lidí zabývá, například pořádáme akce SWAP, kde si mohou lidé vyměnit oblečení.“

 

A co ty ráda nosíš?

Ráda nosím věci, které mi jsou pohodlné, například větší halenky, ale zároveň mám ráda „queer styl“ – něco, co je na pohled jiné, netypické, funky, extravagantní.

 

Je něco, co vyloženě nenosíš?

„Zatím jsem úplně nepřišla na chuť sukním a šatům, což je kupodivu první otázka, kterou mi sexuolog položil – „Kdy jste si poprvé vyzkoušela šaty své matky?“ Jako by být ženou mělo znamenat nosit šaty a ještě k tomu po své matce.“

 

 

Modelka: Ema Lorca

Fotila: Kamila Shíbalová

Styling: Cosmic Kids

 


Sdílet tento příspěvek


Komentáře